Návod ako tolerovať ľudskú pliagu?

16. října 2016 v 23:04 |  denníčeq
Ahojte, mojčadla moje krásne! ♥
Áno, prihováram sa k vám milo, pretože od vás potrebujem radu.

Aby som svoj delikátny problém opísala v čo možno najzreteľnejších kontúrach, začnem od opísania svojho postoja k ľudstvu. Na úvod by sa asi patrilo povedať, že nenávidím ľudí. Nemyslím také to povrchné hipsterké "pfff, neznášam ľudí lebo sú príliš mejnstrím", myslím tým pravú a nefalšovanú nenávisť, ktorá plápolá jasným a mocným plameňom na samom dne mojej zakrpatenej a pokrivenej duše, a emituje cez schátralú schránku mäsa, ktorú rada nazývam svojím telom, do bezprostredného okolia. Táto nenávisť nie je racionálna ani sofistikovaná, je to len primitívny pud, ktorý sa v priamej úmere znásobuje s mojím skúsenostným komplexom. Hromadí a metastázuje do všetkých zákutí mojej mysle. Celá moja osobnosť sa stavia na základe, ktorý je tvorený ošuntelými tehličkami ušľachtilej mizantrópie.
Najviac sa mi páči v lese, lebo tam málokedy niekto je. Zbožňujem chodenie po meste o štvrtej ráno, pretože tam nie je ani noha. Radšej budem chodiť mesiac v mokrých roztrhaných čínanoch celú zimu, ako keby som mala navštíviť preplnené nákupné centrum a stráviť v ňom pár minút výberom vhodnej obuvi. Predtým, ako vstúpim do miestnosti plnej ľudí, si pre seba trikrát v duchu poviem "vražda, vražda, vražda" a až potom s kŕčovitým úsmevom otvorím dvere.
Necítim sa medzi ľuďmi veľmi dobre. Neviem prečo. Možno, že sú v pohode, ale aj tak by som bola radšej keby odišli byť v pohode niekam ďaleko odo mňa.

A teraz otázka na vás: Ako mám zvládnuť prezentovať nejaký zapeklitý problém pred triedou plnou ľudí a netrpieť pri tom záchvatmi úzkosti?

Iste, už som prezentovala veľakrát, ale nikdy nie triezva. Vždy som si na tieto situácie zaobstarala minimálne lexaurin. Keďže som už ale veľká, rada by som sa to naučila zvládať aj bez neho. Preto sa v dobrej viere obraciam na vás. Prosím!
 


Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. října 2016 v 23:57 | Reagovat

Taky lidi moc nemusím a taky mám raději les, než třeba kino :-)
Ale na druhou stranu mám lidi vlastně ráda.
Možná spíš, než lidi, mi vadí konzumnost dnešní společnosti.
Ta podivná doba, kdy lidi nezajímá, co je zdarma, ale jak se někde za něco platí, nahrnou se tam davy.
Třeba Panská skála (jo, ta skála, kde se točila Pyšná princezna). Dokud to byl prostě šutr v poli, lidi tam až tolik nezašli.
Teď, když je pod šutrem parkoviště, budka s pokladnou a občerstvení, najednou je tam děsně narváno.

Ale k té radě...
Pokud nedokážeš brát lidi jako lidi, ber je jako vědecký projekt :-)
Mluv, ale pozoruj, analyzuj a předvítej, co ten který udělá.
A když budeš předvídat to nejhorší, můžeš mít jenom radost.
Buď z toho, že jsi se trefila a nebo z toho, že to nejhorší nebude a oni Tě příjemně překvapí :-)
Ale hlavně se nenech rozhodit :-)

A držím palce :-)

2 stuprum stuprum | Web | 17. října 2016 v 1:36 | Reagovat

Já si představoval, že stojím výhradně před kundičkami, které jsem prcal, a tak mě můžou jedině pochválit, když budu mít přednášku nebo co. Žádný stres. :D

3 Nancy Nancy | Web | 17. října 2016 v 8:11 | Reagovat

dakujem vam obom velmi pekne! pokusim s avase rady skombinovat a budem si predstavovat, ze ludia su vlastne vaginy ktore ako erudovany vedec skumam.

ale nie, naozaj vam dakujem :D

4 deweydumple deweydumple | Web | 18. října 2016 v 5:57 | Reagovat

Zkus lexaurin nahradit obycejnyma lentilkama. Je to skvela vec! :)

5 ┼Lady de Vampire Victoria┼ ┼Lady de Vampire Victoria┼ | Web | 18. října 2016 v 19:26 | Reagovat

Zajímavé

6 Baryn Baryn | Web | 19. října 2016 v 16:27 | Reagovat

Ignoruj je. Představ si, že tam nejsou. Užij si to, vyprávěj to pro sebe. Tak to dělám já. Sice pak všechny mé prezentace, referáty, i maturitní obhajoba, byly o něco delší a barvitější, než by asi ostatní chtěli, ale problém z toho nebyl, a nikdo nepoznal, jak moc netoužím po tom s nima být. V jedný místnosti. :D

Ale musím říct, že až takovýhle odpor ke společnosti jsem neměla snad nikdy. Hodně se lidem vyhýbám, protože mě nebaví s nimi mluvit, když vyloženě nemám o čem, ale k nenávisti jsem se asi nepropracovala. Aspoň ne k takovéhle hromadné. Je jasné, že svou třídu jsem nade vše nenáviděla.

7 Elizabeth Elizabeth | Web | 19. října 2016 v 18:43 | Reagovat

Mám k ľuďom veľmi podobný "vzťah" ako ty. V preplnených priestoroch mám chuť prepadnúť sa pod zem. Vystupovať pred ľuďmi bol pre mňa vždy problém, väčšinou sa mi podarilo nepríjemný pocit zahnať formou "nádych, výdych", ale boli situácie, kedy táto metóda nepomohla. Snažím sa mať čistú myseľ a pevne držať svoje roztrasené kolená. :D

8 Cíťa Cíťa | Web | 20. října 2016 v 22:21 | Reagovat

já si při prezentacích říkám, že existují lidé, kteří to budou mít horší než já, budou více koktat a budou mluvit víc potichu. nebo si taky jen řeknu, že se stejně za pár let rozejdeme a já je už nikdy nemusím vidět (huray!).  

lidi jsou fajn, mám je ráda, jen když jsem v novém prostředí tak se musím naučit znovu mluvit :D. introverze je prostě svině.

9 Lukáš Přibyl Lukáš Přibyl | Web | 21. října 2016 v 18:25 | Reagovat

Zdravím Tě, na (v článku uvedený) problém existuje celkem jednoduché řešení

- v prvé řadě se fyzicky i psychicky uvolnit
- a za druhé všechno je o myšlenkách, takže před vstupem na místo, kde jsou lidé (které nenávidíš) se vžiješ do situace, jako by ti lidé tam ani nebyli (prostě si vnutíš myšlenku, že jsi uvolněná a že okolí je ti ukradené
- nesoustřeď se na okolí ale na svůj vnitřní klid a pomalé uklidňující dýchání
(zpočátku možná bude muset pomoci pár tablet lexaurinu či oxazepamu - asi - ale to je opravdu jen zpočátku, kdyby to bylo těžké)

10 Nancy Nancy | Web | 22. října 2016 v 18:22 | Reagovat

fuu, tu je komentarov :D dakujem vam vsetkym :)

[6]: tak.. ja som to trochu zvelicila pre dramaticky efekt :D je to u mna ako na hojdacke... niekedy mi ludia nevadia, niekedy v duchu vymyslam ako sposobim tretiu svetovu :D

[8]: to si presne hovorim aj ja, ze o par rokov ich uz nebudem musiet nikdy vidiet :D

[9]: presne o to co pises sa snazim :( hadam casom to bude lepsie. predpokladam, ze aj toto je len o zvyku - ked to budem robit po 1535krat, tak to bude uz len rutina.
ale to dychanie, rovnako ako pise aj elizabeth, je dobry napad. moj problem je, ze dycham dost plytko. ak sa parkrat nadychnem zhlboka, zrejme mi to pomoze upokojit sa.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.